Sociální stát a nezaměstnanost žen
Jsem nadšená, že mohu žít v Evropě, kde mám jako žena především volební právo a ekonomickou svobodu. A jaká je realita?
Jsem mladá pětadvacetiletá dívka po ukončení vysoké školy a hledám své první zaměstnání. Nemohu ho najít, protože nemám žádnou praxi, kterou ovšem nezískám, pokud mě někdo nezaměstná.
Jsem mladá sedmadvacetiletá žena a konečně získávám svou první vysněnou práci. Má to jenom jeden malý háček – při úvodním přijímacím pohovoru se zaměstnavatelem přísahám, že nechci založit rodinu a žádné děti neplánuji ani teď ani za deset let.
Jsem třicetiletá žena se dvěma dětmi a ráda bych se vrátila do práce. Nikdo o mě nestojí, protože přece nepůjde do „rizika, že moje děti budou určitě často nemocné“.
Jsem devětatřicetiletá bezdětná žena a pracuji na vedoucí pozici. Mám jenom jeden malý problém – zjišťuji, že „práce není všechno“.
Jsem pětačtyřicetiletá žena s velkou praxí a dospělými dětmi. Na mé inzeráty nikdo neodpovídá, protože jsem „stará a určitě málo flexibilní“.
Jsem čiperná důchodkyně a z pracovních nabídek si mohu vybírat. Mám totiž chuť pracovat a jsem „levná pracovní síla“.
Připomíná Vám to něco?
Ano, nacházíme se ve velice paradoxní situaci. Muž není schopen sám uživit svou rodinu, proto je už třetí generace žen celoživotně zaměstnaná a zároveň je to muž – manažer, politik, podnikatel, který se snaží „držet“ ženu na nižší pracovní pozici a pokud se žena dostane do pracovního prostředí, ve kterém je většina mužů, má v podstatě dvě základní možnosti, jak si svou pozici udržet.
První možností je „stát se mužem“ a to ve smyslu přetvoření svého ženského vnímání světa na důraz racionálního myšlení, které je geneticky více vlastní mužské populaci. Samozřejmě to má vliv na její soukromý život. Vidíme dnes mnoho žen mezi třiceti a čtyřiceti lety, které v rámci své kariéry zcela odmítlo svou roli matky. A společnost se nad tím podivuje. Co jim zbývá? V pětadvaceti letech vyjdou vysokou školu a poté v průměru dva roky hledají pracovní místo, které v ideálním případě odpovídá zaměření jejich studia. Je jim dvacet sedm let a začínají. Každý zaměstnavatel, ačkoliv to většina popírá, položí při úvodním přijímacím pohovoru otázky směrem k založení rodiny. Zásadní rozhodnutí. Pro dnešního zaměstnavatele je nejvýhodnější zaměstnankyní žena mezi dvaceti pěti až třiceti pěti lety bezdětná a děti odmítající nebo odsouvající do XXL svého věku.
Druhou možností „přežití“ je naopak zůstat ve své ženské podstatě, kdy žena úmyslně skrývá své znalosti, aby muži – kolegové neměli důvod a snahu s ženou - kolegyní „soupeřit“. Dobrým příkladem této metody je „žena - politička“. Ano, všechny strany potřebují „ženské tváře“ na billboardy svých předvolebních kampaní a kam se pak tyto ženy podějí? Většina si odsedí v klidu své volební období ve svých parlamentních lavicích a v případě loajality ke svým stranám jsou v následujícím volebním období opět na prvních místech stranických kandidátek a opětovně „zneužitou tváří“ na billboardech.
Na závěr jsem si udělala malý průzkum, který se týká především pojmu sociální stát v České republice. Jak to vypadá v realitě?
Jste v libovolné kategorii ženy hledající práci a žádáte o příspěvek „ v nouzi“. Navštívíte svůj lokálně příslušný Úřad práce a tam se dozvíte, co vše je třeba doložit pro vyhodnocení Vašeho požadavku.
Budete překvapeny, protože pokud vyplníte všechny příslušné formuláře a dodáte veškeré přílohy typu – originální výpis z katastru nemovitostí, kdo s Vámi trvale žije, kolik vydělává, jaké máte vybavení domácnosti, pak Vám oznámí, že ještě potřebují výpisy z Vašeho soukromého účtu, aby si stát mohl zkontrolovat, za co utrácíte – mléko, luštěniny, chleba - je v pořádku - v žádném případě nesmíte utrácet za oděv, maso, minerálku – to je zbytečné.
Jsem „nadšená“, že žiju v České republice, která dokázala, že socialistický slogan – co je doma, to se počítá – je pravdivý pouze pro zúčastněné v procesu, my ostatní se jen můžeme bránit.
Zkusíme to?