Rozhovor k rozšíření autorského zákona
V souvislosti s nově zaváděnou legislativou na ochranu autorských práv, přinášíme přepis online rozhovoru se zástupkyní Ochranného svazu instalatérů a sanitárních pracovníků.
Nepřijde vám nemorální, že by měli instalatéři dostávat za jednu práci zaplaceno několikrát?
Já tu nejsem od toho, abych rozhodovala co je morální a co ne. Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že nesmí docházet k diskriminaci na základě profese. Když to hrubě zjednoduším, tak rozhodl, že pokud dostávají hudebníci za jednou odvedenou práci odměnu pokaždé, když je jejich dílo užito, musí mít tuto možnost i pracovníci v ostatních profesích. Jinými slovy, každý pracovník, bez ohledu na profesi, má právo na odměnu za práci, kterou odvede. To samozřejmě platilo i dosud. Nově se ale zavádí odměna i za každé užití takto vytvořeného díla. V našem případě jde o poplatek za každé použití vodovodu nebo kanalizace.
Proč zrovna instalatéři? Proč ne třeba i truhláři nebo učitelé?
Jak už vyplynulo z mé předchozí odpovědi, tento zákon se vztahuje na všechny profese bez rozdílu. Z technických důvodů se začalo u instalatérů a elektrikářů, protože už máme k dispozici infrastrukturu na měření spotřeby. U ostatních profesí bude komplikovanější sledovat jednotlivá užití, i když už třeba truhláři na tom pracují. Viz. například tento odkaz.
To budu muset platit pokaždé, když si natočím skleničku vody z kohoutku nebo spláchnu záchod?
Zde je nutné rozlišovat soukromým a veřejným užitím díla. U soukromého užití, například u domácností, se jedná o novou paušální položku na vyúčtování za vodné a stočné. U veřejného použití díla, například v restauraci, hotelu nebo ve firmě, musí provozovatel uzavřít s OSISP smlouvu. Výše částky se pak určuje na základě počtu používaných zařízení.
Postavil jsem si dům svépomocí, žádný instalatér na něm nepracoval. Proč musím platiti i tak?
V první řadě proto, že tak stanoví zákon. Když se nad tím zamyslíte, tak je to i spravedlivé. Někdo přece musel postavit potrubí na které je váš dům napojený a je jen logické, že si zaslouží odměnu.
Komu připadnou poplatky, pokud se nepodaří dohledat původního instalatéra?
I na takové případy zákon pamatuje. Jedná se o osiřelé dílo, které je spravováno kolektivním správcem. Pokud se nepodaří nalézt původního autora, budou poplatky za užití díla vloženy do zvláštního fondu.
Kde berete tu drzost srovnávat umělce a instalatéry?
V první řadě naplňujeme rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a následné evropské i národní legislativy. Nicméně přistupme na chvílí k srovnávání nesrovnatelného, k srovnávání umělců a instalatérů. Kolik znáte lidí, kteří pro zábavu čistí a opravují odpady? A kolik znáte lidí, kteří ve svém volném čase hrají na hudební nástroj? A teď se zamyslete, kdo má větší nárok na odměnu? Ten co dělá tu samou činnost, kterou milióny lidí dělají zadarmo ve svém volném čase? Nebo ten, kdo dělá věci, které moc lidí dělat nechce?
Kdo bude vymáhat poplatky?
Protože nechceme zvyšovat zátěž pro soudy a orgány činné v trestím řízení, povinnost sledovat legálnost použití díla připadne na vodovodní a kanalizační společnosti. Je možné, že to zvýší jejich náklady, ale vzhledem k tomu, že stejně jenom parazitují na dílech námi zastupovaných autorů, tak je to jen spravedlivé.
Pracuji jako instalatér, takže nové změny jenom vítám. Proč nepřišly už dávno?
Zde mohu jenom spekulovat. Podle mého názoru je to tím, že neumělecké profese mají mnohem menší potenciál pro lobbing. Pro politiky je mnohem lákavější a přínosnější si zavázat umělce než třeba instalatéry. Zjednodušeně řečeno, my poslance na VIP večírky s hvězdami nepozveme a ani jim moc nepomůžeme s předvolební kampaní.
Slyšel jsem, že tento zákon byl schválen jen proto, že poslanci dostanou peníze za každé použití zákona, pro který kdy hlasovali.
Tuto fámu musím rezolutně popřít. I když by to bylo v duchu tohoto zákona, na ústavní činitele se rozhodně nevztahuje.
Na potrubí v našem domě se sahalo naposledy před třiceti lety, musím platit i tak?
Ano. Autorská práva trvají po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. Abych parafrázovala kolegyni z Ministerstva kultury, aby instalatéři mohli mít užitek ze své práce i v pozdním věku, trvají práva k dílům, na kterých pracovali, sedmdesát let.