Facebook je předzvěstí konce svobodného Internetu
Facebook dostal během předchozích let v klasických mediích velkou šanci, postavenou na módní vlně zájmu lidí a obdivu k počtu zaregistrovaných uživatelů a nadále se ho snaží využívat nejenom mediální služby, jako noviny, televize i rozhlas, ale i jednotlivci, soukromé firmy, spolky, aktivisté a politické strany. K čemu nás ale tento populární web, přezdívaný jako největší sociální síť, vlastně navádí, jak nás pomalu formuje a do čeho nás přímo nutí? Nedělá z nás novodobé digitální otroky nebo závisláky a přinejlepším blbce? Dělá. Zadarmo a dobrovolně. A co na to piráti? Zejména funkcionáře velice inspirují jeho pravidla.
To, jak s člověkem zachází všudepřítomný Facebook, nemá v dnešním globálním a digitálně propojeném světě obdoby. Možná to ještě sami na vlastní kůži neznáte, ale to neznamená, že se tisíce dalších uživatelů denně nepotkávají s častým varováním, blokováním přístupu, mazáním příspěvků, mazáním uživatelských účtů a omezováním publikování na jedné straně v protikladu s velikou popularitou tohoto webu na straně druhé. To mě přivádí na myšlenku, která směřuje můj pohled do budoucnosti a na situaci, která by zavládla na celém Internetu, pokud by se tento styl uplatňování moci stal součástí jednotné firemní, státní nebo korporátní správy. Nikdo by totiž už neměl možnost tyto praktiky změnit. Digitalní protesty se prostě smažou, kverulanti taky, všechno nepříjemné zmizí z očí a je to vyřízeno. Tak se to přece vždycky dělalo a není důvod, proč by to nemělo účinkovat od teď napořád.
Pokud si totiž myslíte, že sdílení nelze zastavit, jak zní v jedné pirátské proklamaci, tak se dost pletete.
Zablokováni můžete být totiž i bezdůvodně. Takže za co vás Cukrberk vyloučil, se už nikdy nedozvíte. Stačí, aby někdo nahlásil váš odkaz, status, nebo fotografii, jako nepřístojnou záležitost a pokud je takových hlášení víc, máte utrum. Protestovat, nebo bránit se už nemůžete, nebo se ničeho stejně nedoberete. A uděláte-li to jednou, podruhé, potřetí... pak se v evidenci potížistů posunujete na přední místa a stačí jen málo a zmizíte nadobro. Facebook se proti námitkám a reklamacím jeví jako totálně hluchý a slepý.
A teď si ještě uvědomte jednu perlu, že vás udávají vaši takzvaní facebookoví přátelé, nebo přátelé vašich přátel. Nevím jaká je intenzita bonzáctví v sousedním Rakousku, ale troufnu si říct, že Česko vede. A nebo se také nemusíte provinit vůbec ničím. Facebook vás může zablokovat zcela bez příčiny. Třeba preventivně. Může si prostě dělat co chce. A vy nemáte žádnou možnost to zvrátit. To je prostě fakt, se kterým se musíte smířit. A není to fakt jediný a to jsme se ve smiřování s virtuální realitou ocitli teprve nazačátku. Tato síť není vůbec sociální. Patří konkrétnímu vlastníku. Vy jste jen ti, kteří celý tenhle monstrózní propletenec živí. Svým obsahem a aktivitou. Bavíte se a zároveň pracujete. Pro Facebook.
I když si to uvědomujete nebo ne, na tom totiž nesejde, přesto se v součtu příznivců tohoto nového sportu ve sdělování všeho co jeden dělá hodinu po hodině, minutu po minutě, účastní obrovské množství lidí. Zcela dobrovolně, aniž by si ve většině dokázali uvědomit kam to vlastně vede. Rozsah vodopádu statusů, obrázků, odkazů, lajků, videí, anket a komentářů je obrovský. Fascinuje média, přitahuje pozornost a polyká další duše, které dosud nepodlehly nutkání zapojit se a ukázat světu co umí.
Ale ne všem se vaše počínání líbí. A tak přichází na řadu konečně i centrálně organizovaná cenzura a moderace, závislá na automatech skenujících a označujících nevhodné obrázky a texty a také všudepřítomné bonzáctví, bez kterého se zřejmě neobejde žádná společnost.
No aby ne, když se pořádají semináře a školení například s titulkem Jako by o nic jiného, než o využívání a prospěch, nešlo. Jen jestli on vás ten Miloš, taky tak náhodou nevyužívá? Za 2 hodiny každý zaplatíte krásných 650,- Káčé. Ale čert ho vem i s Facebookem, radši poposkočíme.
To všechno v sobě Facebook a nejen ten, ale i Čermákův oblíbený Twitter a další tzv. sítě prostě mají a to všechno musíte tiše strpět, nebo vypadnout a užívat si jinde, kde vám to vyhovuje víc.
Ale je ještě kde?
Piráti.cz
Pokud zůstanou tyhle móresy na Facebooku, tak je to ještě legrace, ale není od věci si ten pocit, být zablokován a umlčen, vyzkoušet na vlastní kůži. A nestačí to jen jednou. Doporučuju si to alespoň 5x zopakovat. Ono pak zjistíte, že taková legrace to zase nebude. A je až přízračné, že podobné móresy, jako jsem zmínil u Facebooku, se za posledních pár měsíců podařilo naroubovat i do Piratské strany, která se vždy proti blokování a omezování přístupu kvůli sdílení a šíření prakticky čehokoliv, od počátku jasně vymezovala.
S rostoucí popularitou Facebooku, se stala stejně populární i její pravidla, která právě někteří nemocní pirátí uplatňují ve vlastní straně, proti zbývajícím členům. Dokonce už máme i jeden případ, kdy byl uživateli fóra zablokován přístup na konkrétní IP adresu. A nebylo ani třeba francouzského pravidla HADOPI 3x a dost. Stačilo rozhodnutí moderátora a bylo v cukuletu zablokováno. Účinek takové blokace je u piráta samozřejmě směšnou záležitostí, která mu nezabrání v omezovaném přístupu, ale jako příklad manifestace moci a trendu uvnitř pirátské partaje to je přinejmenším pozoruhodné a znepokojivé, zvlášť když ostatní blokace se nevztahují jen na IP adresu, ale způsobí zablokování celého uživatelského účtu, tedy i možnost hlasovat a účastnit se oficiálního zasedání stranických orgánů.
Videoklip České pirátské strany proti odpojování od Internetu. Námět Brooch, Animace Pir8.
Počet zabanování členských účtů roste a dříve nepřijatelná a odsuzovaná praxe se stavá vlastním nejužívanějším pravidlem číslo jedna. Kdo to má na svědomí? Jako vždycky a za všechno za to samozřejmě můze Brož, ale tady je situace složitější. Brož totiž žádné varování moderátorů a blokace nerozdává a není zdaleka sám, kdo je dostává. Takže na svědomí si to musí vzít administrativní oddělení a republikové předsednictvo, které má možnost takto hrubě zapůsobit a člena vypnout. A navíc bez jakéhokoliv zdůvodnění. Pamatujete? Je to stejné jako na Facebooku.
A v čem je vlastně ten problém? Že si časem zvyknete. Při třetím nebo pátém vyloučení už to prožívat nebudete skoro vůbec. A při desátém to už budete vítat s mávátkem v ruce. Budete to brát jako běžnou součást původně zcela nepřijatelných pravidel. Nastane smíření s nepřítelem a jeho pravidla přijmete jako definitivní náboženství, abyste mohli v tomhle světě fungovat, protože nic jiného vám už nezbývá. Teda pokud se nezvládnete od něj odpojit. Ale toho nejsou poctiví závisláci schopni.
Pamatuju si, že se kybersvět s příchodem kombinace webu a Internetu na chvíli z celkové informační blokády masmédií na čas vymanil. Netrvalo to ani pár let a už do ní zase nevyhnutelně směřuje. Mapa internetové cenzury má rok od roku hrozivější barevné schéma a to znamená, že opozice proti cenzuře je slabá a neúčinná a fakticky pro širší obecenstvo nezajímavá a bez zjevné podpory.
Piratské strany byly v určitou chvíli mírnou nadějí na změnu a ta česká přinesla do politiky i celou řadu inovací a nových přístupů a to i konkrétním řešením a účinkem na vlastním příkladě, ale po tom co ji zachvátila nezvladatelná byrokratická hydra a funkcionářské manýry vlastních zvolených elit, jeví se momentálně přídavek této strany ke svobodě nejenom Internetu, jako další naivní sen.
